Němý svědek původu jedné rodiny

NĚMÝ SVĚDEK PŮVODU JEDNÉ RODINY

Je jím vázička , kterou si v roce 1868 vezla s sebou rodina Součkova z Hradce Králové, když Josef s manželkou Marií a čtyřletým synkem Františkem odjeli s dalšími Čechy osidlovat úrodné pozemky v dalekém carském Rusku. Usadili se ve Volyňské oblasti a zakládali zde české vesnice. Rodina Josefa žila v Ivaničích.

Češi zde byli pověstní svojí řemeslnou dovedností, pracovitostí, rozuměli hospodaření a dobytku, rodiny si zachovaly český jazyk, tradice a zvyky, jídla, lidé zakládali kapely, hasičské a jiné kulturní spolky. I přes těžké období válek, nacionalistických a náboženských tlaků se nepřestávali hlásit k českému národu. V době 2. světové války většina českých mužů vstoupila do nově vznikající 1. čs.sam. brigády L.Svobody . Prošli vojenskou frontou až do Československa. Za zásluhy na osvobození vlasti dostali možnost vrátit se s rodinami na jaře roku 1947 zpátky do vlasti. František se již návratu nedožil, jeho manželka Pavlína se rozhodla s dětmi a jejich rodinami k návratu. Dosídlili s mnoha rodinami z Ivaničska do západočeského pohraničí.V těchto dubnových dnech tomu bude 70 let, kdy doputovali vlakem do střediskové obce Meclov. Pavlína, synové Václav, nejmladší Miloslav, také rodiny jejich dalších dětí Marie, Toničky, Josefa a Jaroslava .Všichni s ostatními se zapojili do života v novém prostředí, naplnili s ostatními Čechy velký sen svých předků vrátit se domů, do Čech. Vázička putovala z Ukrajiny zpět . Stojí a mlčí. Přesto potvrzuje kořeny jedné české rodiny.Putovala daleko, utrpěla šrámy, do rukou ji brali ti, kteří vzpomínali na domov, na své předky .Přečkala putování i několika generací rodiny Součků , aby se na nějaký čas po sto letech vrátila na chvilku do východočeské Chrudimi. Nyní, v době 70. výročí návratu do Čech je opět v Meclově , v rodině s 6. generací Součků zůstává svědkem síly rodinné sounáležitosti i lásky k české vlasti.

Jiřina Novotná - Součková